na Blog.cz

//<![CDATA[ //]]>

Historie

Průkopníkem tohoto sportu byl Evel Knievel, který odvážně skákal s motocyklem přes zdánlivě nepřekonatelnou propast. Skoky někdy zakončil perfektním dopadem, často však nějakou zlomeninou.

Nový druh sportu - freestyle motocross (FMX) vlastně použil a dopracoval motokrosové skoky a spolu s dalšími prvky extrémních sportů 90. let jako snowboarding a BMX, hlasitou hudbou a neuvěřitelnou výsadkářskou akrobatikou představuje divácky atraktivní show.

FMX je celý o obrovských skocích, předvádění triků a občas velkých pádech. Vše se odehrává nějakých 10m nad zemí a 25 m do dálky. Čím větší a nápaditější, tím lepší. Jízda trvá 1 až 2 minuty, během kterých musí jezdci předvést své triky. Boduje se provedení, obtížnost a počet triků a využití tratě.

Kde to všechno začalo? Tato otázka je sporná. Možná, když mechanik herce Steve McQueena Bud Ekins (dvojník McQueena) přeskočil vězeňskou ohradu ve filmu The Great Escape, nebo když populární filmový dokumentární pořad Bruce Browna On Any Sunday dorazil do kin a začal to celé motokrosové hnutí. Nezávazně na tom FMX má jednoznačně diváky šokovat.

Pozdní 80. léta: Motokrosový fanoušek Gary Bailey natáčí video Pros At Practice and Play. Toto video uvádí Davida Baileyho, Damona Broadshawa a Mickeyho Dymonda předvádějící obrovské skoky (pod jménem cross-ups a table tops). Středem pozornosti byl Sick Mick (Dymond) a jeho skoky nad skalními útesy.

1985-87: Superkrosař Guy Cooper provádí trik, kdy za letu motorku položí do vodorovné polohy a kontroluje ji pouze jednou rukou, už asi 10 let před tím co se FMX stal hitem. Tento trik je jedním z nejpůsobivějších a dnes říká se mu whip.


1987-88: Australan Phil Christiansen přivádí Gordona Warda na Australské motokrosové mistrovství, aby o přestávkách bavil diváky skákáním. Ward provede skok tak, že dostane nohy nad přední kolo a rukama se stále drží řídítek. Tento trik je později pojmenován heel-clicker.

1990: Mad Mike Jones baví diváky skákáním o přestávkách závodů Mike Kidds National Arenacross Series ve Spojených Státech a na Evropském Supercrossu. Několikrát si při předvádění triků způsobí bezvědomí.

1990-91: Mike Metzger začíná triky jako can can a nac nac. Metzger přebírá triky od BMX jezdců. Je sporné kdo první předvedl nac nac na motocyklu - Metzger nebo superkrosová legenda Jeremy McGrath.

1993-94: Začínají práce na videu o tom jak to všechno začalo - produkce Dan Nicholsona a Jona Freemana Crusty Demons of Dirt (Popudliví démoni prachu). Video uvádějící Metzgera, legendárního Seth Enslowa a skupinu zablácených jezdců, se stává okamžitou kultovní klasikou a přiznává se mu začátek freestyle motocrossového hnutí jak ho známe dnes.

1995: Mad Mike Jones předvádí první no-hander lander během jump show na arenacrossu v USA. Na druhé straně velké louže, předvádí Jeremy McGrath superman air pro fanoušky evropského superkrosu v Bercy (Francie).



1996: Shane Tritler organizuje freestyle závody v Castaic Lake (Kalifornie). První speciální trať na FMX. Jízdy a triky jsou bodovány rozhodčími.

1998: Four Leaf Entertainment organizuje FMX závody v Las Vegas na Sam Boyd Stadionu, vše okořeněno živou hudbou a bohatým rozpočtem.

1998: Mezinárodní Freestyle Motokrosová Asociace (IFMA) je založena jako hlavní právoplatná společnost FMXu.

1999: Zakládá se Vans Triple Crown of Freestyle Motocross.

2000: V září je FMX poprvé představen v ČR. Závodů se zúčastnila světová špička jezdců FMX (Mike Jones, Tommy Clowers, Edgar Torronteras) a první Čech, Petr Kuchař.

2001: Byla založena Česká asociace freestyle motokrosu.

Mnozí čtenáři si jistě vzpomenou na řadu vítězství našich jezdců na československých motocyklech v Šestidenní, ale jenom starší příznivci motocyklověho sportu si pamatují doby, kdy naše motokrosové s troje vládly celeému světu a nová technická řešení pocházející z Jawa a ČZ konkurenti teprve se zpožděním přebírali.
Nástup našich dvoudoých motocyklů, které porazily v šedesátých letech dříve suveréní britské a švédské pětistovky, znamenal začátek třicetileté nadvlády dvoudoých motocyklů v terénu , Tento seriál by měl připomenout některé zajímavé konstrukce a údobí úspěchů naší motocyklové techniky, kterou dnes ohhajuje pouze divišovská Jawa na ploché dráze .
Teréní závody jsou nejmladším druhem motocyklového sportu . Na rozdíl od silničních závodů a různých druhů jízd spolehlivosti - tedy motocyklových soutěží , které začaly ihned po vzniku motocyklu ještě v minulém století , se datují první motokrosové závody klasického pojetí teprve do období po druhé světové válce .

Na známou otázku, co bylo dříve, vejce nebo slepice - převedenou do motokrosu - byly dříve terénní závody , nebo teréní motocykly, můžeme odpovědět zcela jednoznačně. Nejprve byly terénní závody a jezdci na nich se vším co mělo dvě kola. Nejvíce se nabízeli silniční závodní motocykly s malou úpravou pro terenní jízdu, avšak výsledky byly prachbídné . Skvělý výkon motoru ve vysokých otáčkách byl naprosto nevhodný pro charakter terénní jízdy a špatně odpérovaný podvozek s nizkou světlostí rovněž nevyhovoval , a navíc byl lehce zranitelný . Vcelku se dá říct, že většího úspěchu dosáhli jezdci, kteří pro terénní závod přestavěli svůj cestovní stroj , a to částečnou úpravou motoru k zvýšení jeho výkonu, vypuštěním všech zbytečných dílů na podvozku a zlepšením průjezdnosti šasi především montáží zadní pneumatiky s hrubým dezénem.

Soutěžní motocykly měly již v padesátých letech vcelku dobrou úroveň a všechny změny jejich stavy na rozdíl od klasických cestovních motocyklů v teréních závodech vyhovovaly.

A kde je začátek éry slavných československých teréních motocyklů ? Se slávou to v začátcích padesátých let nebylo nijak velké, protože ve Velké Británii, Belgii a v některých dalších zemích se stavěly již speciální čtyřdobé jednoválcové pětistovky pro Motokros národů a některé Velké ceny, a u nás jsme teprve hledali formu terénních závodů.

Obdobně jako ve světě tvořily základ prvních československých teréních motocyklů cestovní a v motocyklových továrnách soutěžní typy (dnes enduro), které však byly pro jednotlivce obtížne dostupné. V nižších třídách to byly ČZ 125 a později ČZ 150 , ve vyšších JAWA 250, JAWA 350 a dále i čtyřdobý dvouválec JAWA 500.

Pro nejslabší třídu stopadesátek, která byla v roce 1954 v československu zvýšena na 175 ccm, si jezdci tedy upravovali cestovní a soutěžní motocykly ČZ . Výhodou byla nízka hmotnost a zvláště malé rozměry motoru a jeho magnetoelektrické zapalování s vnějším setrvačníkem . Výkon motoru zvyšovali jezdci rozšiřováním kanálů v původním litinovém válci a samozdřejmě změnou kompresního poměru snižováním hlavy válce. Dále bylo možno upravovat sací systém yvětšením karburátoru a někdy i vyměnit výfuk . Vzhledem k tomu, že motorová brzda byla kromě České zbrojovky ve strakonicích pro soukromníky nedostupná , přestavovali se výfukové tlumiče často velmi neodborně , a když například někdo namontoval místo klasických tlumičů otevřené trombóny podle vzoru čtyřdobých závodních motocyklů, dá se říci, že se jednalo o práci diletantskou. Motocykl sice dostal patřičný zvuk , ale výkon a zvláště pak jeho průběh v závislosti na otáčkách podstatně poklesl.

Největší bolestí všech motocyklů ČZ byla po dlouhou dobu třístupňová převodovka. U cestovního stroje existoval propastný rozdíl mezi převodovým poměrem na jedničku a dovku a zrychlením jedničky se dosáhlo toho, že se slabým motocyklem museli někdy jezdci do kopců vedle svých strojů běhat.První pokus o vestavění čtyřstupňové převodovky do minimálního prostoru pro původní třístupňovou převodovku se uskutečnil ve Strakonicích na Šestidenní soutěži v roce 1948 , ovšem s katastrofálními následky. Poddimenzovaná převodovka se špatným axiálním jištěním nevydržela , docházelo k zařazení dvou stupňů najednou a prakticky všechny stroje ČZ tenkrát v Itálii odpadly.

Nový pozdější systém čtyřstupňové převodovky ČZ vycházel z požadavku ponechání původní rozteče hřídelů (37,5 mm) k možnosti využití sériového strojního orábění i pro soutěžní motory, ale prostor byl rozšířen. Tato postupová převodovka s jedinou dvouvidlicí má naprosto originální stavbu bez složitého řadícího ústrojí. Na hnacím hřídeli je kromě pevného a volného kola po stranách uprostřed posuvné dvojkolo, jehož vnitřní ozubení zapadá do vnějších ozubů hřídele. Na hnaném hřídeli jsou kromě postraních kol dvě volně otočná kola s drážkami, vedená společnou dvouvidlicí, jejichž vnitřní ozubení zapadá opět do vnějších ozubů hřídele. Základní výhodou je jednoduchost, ale ozuy na hřídelích i drážky v kolech byly velmi citlivé na otlačování a urážení při rasantní jizdě a navíc setrvačností při posuvu dvojkola i dvouch volných kol docházelo k tzv. přehazování až do neutrálních poloh.

Základem pro teréní motocykly JAWA byl pochopitelně slavný jednoválcový motocykl JAWA 250 z roku 1946, který dostal přezdívku pérák , vzhledem k modernímu odpérování obou kol. Jeho koncepce ilegálně připravovaná v Praze již během války předstihla tehdejší konkurenci . Na rozdíl od rozbombardovaných motocyklových továren největších předválečných motocyklových velmocí Velké Británie a Německa byly naše motocyklové továrny prakticky nedotčeny a mohly začít ihned vyrábět .

autor: Ing. Pavel husák

(šavlozubý tygr)

ZDE MATE STRANKU S VLKY-www.vlci.info